Blog

I opice si zaslouží jednotný vizuální styl

Letos v zimě jsem po dlouhé době navštívila ostravskou ZOO. Respektive navštívila po dlouhé době bez davů lidí. Byla mrazivá neděle, poloprázdno, jen pár návštěvníků, kteří před sebou stejně jako my tlačili kočárek. A i když bylo pusto prázdno, tak jsem se nemohla ubránit pocitu, že na mě po celou dobu něco volá. A ještě k tomu poskakuje a tahá za rukáv. Byly to cedule, nápisy a všemožné instrukce.

A nešlo jen o jejich počet (i když ten hrál zásadní roli). Ale také o jejich roztříštěnost a všudypřítomnost. Prostě na sebe strhávaly pozornost, kterou by měl návštěvník v ZOO v první řadě věnovat zvířatům.

Vizuální smog

Definice vizuálního smogu říká, že se jedná o „zamoření veřejného prostoru agresivní, nevkusnou, charakteru svého okolí nepřizpůsobenou a velikostně nepřiměřenou reklamou…“ s dodatkem, že “ z důvodu přemíry písemných a obrazových informací tříští pozornost jedince,může mít dopad i na jeho psychiku (únavu, apatičnost k vnějším podnětům → paradox vnímání)“. Zatímco bych dopad v tomhle konkrétním případě neviděla tak vyhroceně (unavení budete v ZOO spíš z dlouhé procházky), tak něco, co se vizuálnímu smogu přibližuje tady najdete. Nejde tady totiž jen o reklamy, velkou část totiž tvoří všemožné informační cedule. Chápu, že informační cedule jsou v ZOO nutností a vlastně jsou jedním z důvodů, proč tam chodíme (abychom se dozvěděli o zvířatech něco nového), nicméně nabalováním nových a nových cedulí bez nějaké větší koncepce tady vznikl tak trochu kočkopes.

Návodnost

Snaha všechno popsat, označkovat a ohraničit často spíš pobaví (FB stránka Cedule, nápisy & vizuální (ne)kultura by mohla vyprávět). Potřebujete nakojit dítě? Ano, prosím, ale za tímto papundeklovým paravánem. Hry s krávou? Jen na vlastní nebezpečí! Kritizovat je snadné. Co bych v tomto případě doporučovala? Kojící paraván zrušit (to se raději s miminem zašiju na nějakou boční lavičku) a u všech potenciálně nebezpečných atrakcí, nejprve vůbec zvážit nutnost cedule a pokud by to bez ní nešlo, tak všude nahradit jednotnou univerzální cedulku, něco ve stylu „Hra na vlastní nebezpečí“.

 

Cedule všude

Možná mám zvýšenou „ceduloidní“ citlivost, ale pročištění prostoru od nápisů, instrukcí a cedulí by celému areálu prospělo. Vím, že v takovém momentu nastupuje stejný pocit, který zažívá člověk při úklidu doma „tohle přece nemůžu vyhodit, tohle je důležité a bude se mi jednou hodit“. Věřte mi, není a nebude.

 

U čeho by se s pročištěním dalo začít? Třeba s návodem, jak využívat herní prvky. Buď na to přijdete (to je přece součástí hry, ne?) anebo budete nad použitím prvků dumat dále. Podobných herních nebo cvičících prvků pro seniory jsem už navštívila víc (např. u městského úřadu v Ostravě-Svinově nebo na Hlučínské štěrkovně) a bez návodných cedulí se tam obejdou.

Jsou místa, kde byste chtěli mít klid. Třeba na záchodě 🙂 Tady nejprve musíte vstřebat info o slonech a potom instrukce k balení vložek. Ano, a to se jedná jen o jedny dveře.

 

Vizuální styl

To nejdůležitější nakonec. Co totiž vnímám jako největší neduh na prezentaci informací na místě je nejednotný vizuální styl. Různé fonty, barevnosti cedulí, něco vytištěné na kancelářskou A4ku, jindy zase obrovský panel pro nepodstatnou informaci. Logo ZOO nebo případně jiný pojící grafický prvek se buď nevyskytuje nebo úplně ztrácí. Přitom jednotný vizuální styl je důležitý nejen pro prezentaci značky a to jak jí vnímají návštěvníci, ale i pro to, aby se dobře daly komunikovat podstatné informace (třeba záchranných projektů a kampaní má ZOO hned celou řadu). Asi dokážu rozklíčovat proč se tomu tak děje, cedule přispívají postupně, jsou z různých projektů a často zřejmě i od různých autorů… A právě proto je potřeba si tyto věci v rámci marketingové komunikace hlídat. Asi jsem staromilec, každopádně, když jsem na pár místech ještě zahlédla původní kresby a cedule (jejichž autorem je, pokud se nepletu, výtvarník a zoolog Ludvík Kunc), úplně se mi zastesklo po těch výrazných ilustracích. Věřím, že s tím, jak se ostravská ZOO rozvíjí co do počtu nových zvířat a pavilonů, nenechá se zahltit cedulkovým smogem.

Foto: Monkey by Alex Guillaume, Kamila Smutná